|
|
Vliv inhibice aspartyl β-hydroxylázy na imunitní reakce
Krausová, Kateřina ; Šmahel, Michal (vedoucí práce) ; Filipp, Dominik (oponent)
Aspartyl β-hydroxyláza (ASPH) je enzym, který přispívá k progresi nádorů zvýšením proliferace, migrace a invazivity nádorových buněk. Jeho exprese je v normálních buňkách většinou zanedbatelná, zatímco v nádorových buňkách bývá zvýšená. Byl prokázán i inhibiční efekt ASPH na imunitní buňky, konkrétně na přirozené zabíječe. Enzym ASPH by tak mohl být novým cílem pro imunoterapii nádorů. Cílem této práce bylo ukázat vliv inhibice ASPH na imunitní odpověď. Nejprve bylo zjištěno, že inhibice ASPH přispívá k protinádorovému účinku DNA vakcinace. Ukázalo se, že zmenšení nádorů vyvolané inhibicí ASPH v kombinaci s DNA vakcinací je způsobené především CD8+ T lymfocyty. Následně byla testem ELISPOT potvrzena specifická aktivace T lymfocytů. Při nespecifické aktivaci T lymfocytů ale inhibice ASPH neměla na přímou aktivaci CD8+ T lymfocytů vliv. Nakonec byl zkoumán možný účinek plazmacytoidních dendritických buněk (pDC) na aktivaci CD8+ T lymfocytů. Bylo ale zjištěno, že inhibice ASPH neovlivňuje u pDC produkci interferonu α. Výsledky tedy prokazují, že inhibice ASPH přispívá k aktivaci adaptivní imunity indukované DNA vakcinací, ale mechanismus této aktivace zůstává neznámý.
|
|
|
Interaction between NKT and myeloid derived suppressor cells and antitumour immunity
Straňavová, Lucia ; Reiniš, Milan (vedoucí práce) ; Holáň, Vladimír (oponent)
Myeloidné supresorické bunky (MDSCs) predstavujú heterogénnu populáciu buniek, ktorá hrá dôležitú úlohu v potlačení protinádorových imunitných odpovedí. NK T-lymfocyty (NKT) predstavujú ďalšiu heterogénnu bunkovú populáciu, ktorá má rozhodujúcu úlohu v regulácii imunitných odpovedí. Ukazuje sa, že MDSCs a NKT bunky môžu, podobne ako ďalšie populácie imunoregulačných buniek, spolu vzájomne interagovať a ovplyvňovať svoje funkcie. Tieto interakcie predstavujú významný regulačný faktor, ktorý môže prispievať k aktivácii ako aj k potlačeniu protinádorovej imunity. Prostredníctvom interakcií s NKT bunkami typu I by bolo možné diferencovať tieto imunosupresívne MDSCs na imunogénne APC, ktoré by mohli predstavovať základ pre imunoterapeutické vakcíny. Všetky interakcie medzi NKT a MDSCs ale nemajú pozitívny imunoregulačný efekt. Interakcie medzi MDSCs a CD4+ NKT bunkami II. typu majú imunosupresívny charakter a môžu následne potlačiť aktivitu cytotoxických T- lymfocytov (CTL). Na niektorých nádorových modeloch bolo zistené, že imunosupresívny charakter môžu mať aj interakcie medzi MDSCs a NKT bunkami typu I. Ten sa však dal zmierniť použitím kyseliny all-trans-retinolovej (ATRA), ktorá indukuje diferenciáciu MDSCs.
|
|
|
Imunogenní buněčná smrt v klinických vzorcích nádorů
Fejfarová, Adéla ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Büchler, Tomáš (oponent)
Růst a vývoj nádoru je v lidském organismu pod kontrolou imunitního systému. Za spuštění protinádorové imunitní odpovědi jsou zodpovědné molekuly DAMP ("danger-associated molecular pattern"), které se váží na PRR ("pattern recognition receptors") receptory buněk přirozené imunity, což následně vede k aktivaci imunity adaptivní. K uvolnění DAMP molekul z nádorových buněk dochází během imunogenní buněčné smrti (ICD, "immunogenic cell death"). ICD je jedním z typů regulované buněčné smrti (RCD, "regulated cell death"). V experimentálních podmínkách je ICD vyvolaná řadou terapeutických postupů běžně používaných pro léčbu pacientů s nádorovými onemocněními. Charakteristickým znakem ICD je DAMP molekula proteinu kalretikulin, který se přesouvá z endoplazmatického retikula na povrch buněk, kde je ukotvený pomocí receptoru CD91. Mezi další znaky patří jaderný protein HMGB1, který se v pozdní fázi ICD uvolňuje z buněk do nádorového prostředí. Tato bakalářská práce popisuje metody využívané pro detekci externalizace těchto DAMP molekul, a to jak v experimentech s buněčnými liniemi, tak především u vzorků nádorů z pacientů. Dále popisuje vliv těchto DAMP molekul na dobu přežití pacientů. Shrnuje také aktuální stav klinických studií zabývajících se tématem ICD. Klíčová slova nádor, protinádorová imunita,...
|
|
|
Microbiota as a modulator of carcinogenesis
Benešová, Iva ; Kverka, Miloslav (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Mnoho studií prokázalo schopnost střevní mikrobioty ovlivňovat protinádorovou imunitní odpověď, buď přímou interakcí s imunitními buňkami, nebo skrz bakteriální metabolity. Některé bakterie dokonce mohou migrovat do nádorů a zde ovlivňovat imunitní odpověd. Podání imunitních checkpoint inhibitorů (ICI) může zlepšit protinádorovou imunitní odpověď. Některé účinky mikrobioty jsou dosaženy pouze v přítomnosti ICI. Na druhou stranu, mikrobiota může indukovat růst nádorů a negativně ovlivnit účinky ICI. Pro studium vlivu střevní mikrobioty na ICI terapii jsme narušili střevní homeostázi podáním antibiotik (ATB). To vedlo ke sníženému růstu nádorů a zvýšené prozánětlivé imunitní odpovědi nejen ve střevech ale i v nádorech, kde především IFN-γ indukoval účinnou imunitní odpověď. Tato efektivní protinádorová imunitní odpověď byla přenesena kolonizací bezmikrobních myší mikrobiotou od myší s podanými ATB, pokud byla současně podána αPD-1 monoklonální protilátka. Kolonizované myši měly zvýšené množství segmentovaných filamentózních bakterií (SFB), což vedlo ke zvýšeným hladinám IL-17 a Th17 a ve výsledku ke sníženému růstu nádorů. Souhrnně tato diplomová práce ukazuje schopnosti střevní mikrobioty ovlivňovat protinádorovou imunitní odpověď a dokonce i odpovídavost na léčbu ICI. Klíčová slova: střevní...
|
|
|
Imunogenní buněčná smrt
Šímová, Michaela ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
Imunitní systém je podle "danger" modelu aktivovaný endogenními molekulami uvolněnými z umírajících buněk, které v extracelulárním prostředí slouží jako signály nebezpečí. Jedná se o takzvané DAMP ("danger-associated molecular pattern") molekuly. Nekrotická smrt a prozánětlivé typy programovaných buněčných smrtí charakterizované porušením plazmatické membrány jsou považované za imunogenní, zatímco apoptóza byla původně definovaná jako tolerogenní typ smrti. Za některých okolností však může být imunitní odpověď iniciovaná i apoptotickou buňkou, která je schopná externalizovat DAMP molekuly nově popsanými sekrečními drahami. Tento jev byl pozorovaný na nádorových buňkách jako následek některých široce používaných terapeutických postupů a byl nazvaný imunogenní buněčná smrt ("immunogenic cell death" - ICD). Součástí této práce je nomenklatura vybraných typů buněčné smrti. Cílem této bakalářské práce je poskytnout evidenci o stávajících experimentálních důkazech, které podporují teorii ICD při vyvolání imunitní odpovědi in vivo. Dále zhodnotím často používanou korelaci s objevením typických DAMP molekul na povrchu nádorových buněk či sekrecí těchto molekul do extracelulárního prostředí.
|
|
|
Genotoxic stress and senescence in tumour cells: impact on the tumour growth and anti-tumour immunity.
Sapega, Olena ; Reiniš, Milan (vedoucí práce) ; Brábek, Jan (oponent) ; Šmahel, Michal (oponent)
Předčasná buněčná senescence je proces trvalého zastavení buněčného cyklu v reakci na různé induktory, například na poškození DNA, oxidační stres, chemoterapeutická činidla nebo ozáření. Senescentní buňky produkují a vylučují množství cytokinů, chemokinů, růstových faktorů a dalších látek, které tvoří specifický sekreční fenotyp (senescence-associated secretory phenotype; SASP). Senescence je považována za důležitou bariéru proti progresi nádoru. Senescentní buňky však mohou také ve svém mikroprostředí působit protumorigenně. Na základě tohoto konceptu bylo hlavním cílem této práce charakterizovat senescenci nádorových buněk z hlediska různých induktorů, konkrétně chemoterapeutika docetaxel (DTX) a cytokinů IFNγ a TNFα, a demonstrovat roli imunoterapie při eliminaci senescentních buněk. Naše výsledky ukazují, že senescentní buňky indukované DTX mohou mít účinek podporující růst nádoru, pokud jsou injikovány společně s proliferujícími buňkami u myší. Z výsledků také vyplývá, že imunoterapie pomocí IL-12 potlačuje urychlený růst nádorů. Tyto výsledky naznačují, že imunoterapii založenou na IL-12 lze účinně použít v protinádorové terapii, zejména v případě, že mikroprostředí je ovlivněno přítomností senescentních nádorových buněk. Data, která jsme získali in vitro, na druhou stranu ale ukazují, že...
|
|
|
Modifikace myších nádorových linií systémem CRISPR/Cas9 a charakterizace jejich vlastností
Lhotáková, Karolína ; Poláková, Ingrid (vedoucí práce) ; Brábek, Jan (oponent)
Molekuly MHCI jsou konstitutivně exprimované na všech jaderných buňkách organismu a hrají klíčovou roli v prezentaci antigenů CD8+ T lymfocytům. Nádorové buňky využívají jako jeden z nejčastějších mechanismů vyhnutí se imunitní odpovědi právě snížení exprese MHCI. To má za následek znemožnění cytotoxickým CD8+ T lymfocytům rozeznat nádorové buňky a vést proti nim imunitní odpověď. Jelikož ke snížení exprese MHCI dochází až u 90 % některých typů nádorů, je třeba mít k dispozici klinicky relevantní model nádorů s ireverzibilně sníženou expresí MHCI, na kterém by bylo možno testovat různé imunoterapeutické přístupy. Tato práce popisuje přípravu nové modelové linie nádorových buněk TC-1 s ireverzibilně sníženou expresí MHCI. Toho bylo dosaženo inaktivací B2m, jež je součástí MHCI molekuly, pomocí systému CRISPR/Cas9. Inaktivace B2m u modifikovaných buněčných linií byla ověřena průtokovou cytometrií, western blotem a sekvenací jednotlivých alel. Po této inaktivaci došlo ke zpomalení růstu nádorových buněk jak in vitro, tak in vivo. Metastatická aktivita buněk nebyla ovlivněna. Nádory vytvořené buňkami s inaktivovaným B2m nejsou citlivé k DNA imunizaci cílené proti onkoproteinu E7 z HPV16 provedené vakcínou pBSC/PADRE.E7GGG. Hlavními efektorovými buňkami v imunitě proti těmto nádorům jsou NK1.1+ buňky....
|
|
|
Imunogenní buněčná smrt
Šímová, Michaela ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
Imunitní systém je podle "danger" modelu aktivovaný endogenními molekulami uvolněnými z umírajících buněk, které v extracelulárním prostředí slouží jako signály nebezpečí. Jedná se o takzvané DAMP ("danger-associated molecular pattern") molekuly. Nekrotická smrt a prozánětlivé typy programovaných buněčných smrtí charakterizované porušením plazmatické membrány jsou považované za imunogenní, zatímco apoptóza byla původně definovaná jako tolerogenní typ smrti. Za některých okolností však může být imunitní odpověď iniciovaná i apoptotickou buňkou, která je schopná externalizovat DAMP molekuly nově popsanými sekrečními drahami. Tento jev byl pozorovaný na nádorových buňkách jako následek některých široce používaných terapeutických postupů a byl nazvaný imunogenní buněčná smrt ("immunogenic cell death" - ICD). Součástí této práce je nomenklatura vybraných typů buněčné smrti. Cílem této bakalářské práce je poskytnout evidenci o stávajících experimentálních důkazech, které podporují teorii ICD při vyvolání imunitní odpovědi in vivo. Dále zhodnotím často používanou korelaci s objevením typických DAMP molekul na povrchu nádorových buněk či sekrecí těchto molekul do extracelulárního prostředí.
|
|
|
Význam molekul MHCI v protinádorové imunitě
Lhotáková, Karolína ; Poláková, Ingrid (vedoucí práce) ; Horníková, Lenka (oponent)
Povrchové glykoproteiny MHC I. třídy (MHC I) prezentují na svém povrchu antigenní peptidy, které jsou rozeznávány CD8+ T lymfocyty. Většina těchto peptidů pochází z degradace buněčných proteinů a CD8+ T lymfocyty na ně nereagují. V případě nádorového bujení dochází ke změnám exprese různých proteinů a objevují se i nové epitopy, což se projeví v repertoáru peptidů, které jsou vystaveny na molekulách MHC I. Peptidy pocházející z nádorových antigenů aktivují CD8+ T lymfocyty, které proti nádorovým buňkám zahájí řízenou imunitní odpověď. U většiny nádorů ovšem dochází ke snížení povrchové exprese molekul MHC I, což znemožňuje efektivní imunitní odpověď. K imunitní odpovědi vedené T lymfocyty dochází pouze proti nádorovým buňkám s dostatečnou expresí MHC I, čímž se selektují buňky se sníženou expresí MHC I. Toto snížení může být reverzibilního či ireverzibilního charakteru a kromě exprese genů pro lehký a těžký řetězec MHC I může postihovat zejména geny mašinerie zpracovávající antigeny (APM). Imunoterapeutika zaměřená na zvýšení povrchové exprese MHC I často vedou k jiným nepříznivým dopadům na imunitní systém. Objevuje se tedy snaha vyvinout takové imunoterapeutické postupy, které počítají se sníženou expresí MHC I a dokážou ji obejít, např. stimulací vrozené imunity.
|
|
|
Subpopulace lymfocytů u pacientů s karcinomem prostaty v průběhu imunoterapie vakcínou z dendritických buněk
Volmová, Martina ; Lašťovička, Jan (vedoucí práce) ; Palich Fučíková, Jitka (oponent)
Bakalářská práce nás seznamuje s problematikou protinádorové imunoterapie a jejím možném využití v léčbě pacientů s karcinomem prostaty, které je zatím ve I/II. fázi klinické studie na Ústavu imunologie v Motole. Hodnotí data získaná metodou průtokové cytometrie a snaží se o korelaci výsledků procentuálního zastoupení jednotlivých subpopulací lymfocytů v průběhu imunoterapie vakcínou z dendritických buněk s progresí onemocnění. Výzkum byl prováděn z periferní krve na skupině 19 pacientů s adenokarcinomem prostaty v hromonálně refrakterním stádiu. Hlavním předmětem našeho zkoumání byly subpopulace lymfocytů CD3+, CD4+, CD8+, CD16+, CD19+ a HLA-DR+. Monitorování lymfocytárních subpopulací u pacientů s karcinomem prostaty v hormonálně refrakterním stádiu léčených vakcínou z dendritických buněk DCVAC/PCa ukázalo snížení celkového počtu leukocytů i lymfocytů během progrese onemocnění, dále snížení indexu CD4/CD8, snížení relativního i absolutního počtu CD4+ lymfocytů, a výrazný statisticky významný pokles relativních i absolutních hodnot B lymfocytů. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.